Antwort Na co navazuje Preromantismus? Weitere Antworten – Co je to Preromantismus

Termínem preromantismus je označován umělecký proud, který vznikl přibližně v polovině 18. století jako reakce na klasicismus a osvícenství a který ohlašoval blížící se romantismus. Protože se orientoval na posílení emocionální působivosti uměleckých děl, bývá často nazýván sentimentalismem.Sturm und Drang (Bouře a vzdor)

století v německé kulturní oblasti. Toto hnutí prosazovalo nespoutanou tvůrčí svobodu pro umělce a odmítalo společenské konvence. K hlavním představitelům patřil spisovatel a literární teoretik Johann Gotttlieb Herder (1744-1803), Johann Wolfgang Goethe a Friedrich Schiller (1759-1805).preromantismus, období přechodu od klasicismu k romantismu v 2. pol. 18.

Kde vznikl preromantismus : Umělecké tendence preromantismu se začaly projevovat nejprve v Anglii. Autoři prosazovali požadavek tvůrčí originality, založený na subjektivním vnímání jednotlivce ve světě přírody a považovali lidové umění za nejčistší etapu umělecké tvorby. Toto vedlo ke vzniku tzv.

Kde vznikl Preromantismus

= literární hnutí, kt. vzniklo v Německu v 70. letech 18.

Který spisovatel patřil k hnutí Sturm und Drang : Johann Wolfgang von Goethe (* 28.8.1749, † 22.3.1832) se narodil roku v dobře situované rodině ve Frankfurtu nad Mohanem. Na studiích ve Štrasburku se seznámil s J. G. Herderem – filosofem, spisovatelem a literárním vědcem, s nímž stál u zrodu hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor).

Jádrem romantismu je konflikt mezi vnitřním a reálným světem, jenž vyúsťuje ke vzpouře vůči reálnému světu, která nemůže uspět. Tento konflikt se projevuje jako rozpor mezi snem a historicky nebo osudově danou skutečností. Ideály osvícenství a francouzské revoluce naplnily Evropu nadějí na osvobození.

Znaky romantismu

• důraz na city a fantazii.
• individualismus – revolta, výjimečnost, touha po harmonii s přírodou.
• konflikt snu a procitnutí do reality.
• návrat k minulosti, k lidové slovesnosti.
• mystické motivy, tajemné scenérie (zříceniny, hřbitovy, …)

Jak skončil Faust

Mefistofeles Fausta omladí, vezme jej na cestu po světě a pomáhá mu zapříst poměr s mladou Markétkou. Vztah končí tragicky: Markétka porodí nemanželské dítě, v zoufalství je zabije, je uvězněna a čeká na popravu. Faust ji chce pohnout k útěku, ona však odmítá. Faust ji ponechává jejímu osudu a milosti Boží.Romantismus se stavěl proti racionalismu, oproti rozumu zdůrazňoval sílu lidských citů, kladl důraz na fantazii, odmítal jakékoli normy, etické i duchovní, východiskem umění učinil člověka-tvůrce. Bylo to umění vyhraněně subjektivistické a individualistické.století se zpracování faustovské problematiky prohlubuje. Hlavním motivem se stává rozpolcenost člověka mezi vírou v Boha a touhou po neomezeném poznání. Faust je pojímán jako silný a ctižádostivý jedinec překračující hranice svého určení, člověk, v němž se vyhraněný egoismus sváří s touhou po společenském uznání.

Johann Wolfgang Goethe se při psaní svého vrcholného filosofického dramatu inspiroval autentickou postavou Johanna Fausta, o němž kolovaly pověsti, že se spolčil s ďáblem. Doktor Faustus je učenec a alchymista, který se snaží objevit tajemství vesmíru, ale zároveň si uvědomuje marnost svého počínání.

Jak skončí Faust : Mefistofeles Fausta omladí, vezme jej na cestu po světě a pomáhá mu zapříst poměr s mladou Markétkou. Vztah končí tragicky: Markétka porodí nemanželské dítě, v zoufalství je zabije, je uvězněna a čeká na popravu.

Kdo vymyslel Fausta : Jedním takovým příběhem je i Faust od německého spisovatele Johanna Wolftanga Goetha.

Jak se jmenoval Faust

Goethe zpracoval středověkou legendu o učenci Faustovi, jenž zaprodal svou duši peklu. Předlohou faustovských legend je skutečná historická postava dr. Johanna Georga Fausta (asi 1480–1540), středověkého německého alchymisty, o kterém již za jeho života kolovaly pověsti o jeho spolčení s ďáblem.

Zatímco starší populární kultura zobrazovala Fausta jako blázna a šarlatána, od 18. století se zpracování faustovské problematiky prohlubuje. Hlavním motivem se stává rozpolcenost člověka mezi vírou v Boha a touhou po neomezeném poznání.