Antwort Na co dělíme zvuky? Weitere Antworten – Jak dělíme zvuk
Zvuky můžeme rozdělit na tóny a hluky. Tóny bývají označovány jako zvuky hudební, hluky jako zvuky nehudební. Tóny vznikají při pravidelném, v čase přibližně periodicky probíhajícím pohybu – kmitání. Při jejich poslechu vzniká v uchu vjem zvuku určité výšky, proto se tónů využívá v hudbě.Rychlost šíření zvukové vlny
Rychlost závisí na druhu prostředí a také na okamžitých podmínkách, jako je teplota, tlak, u vzduchu vlhkost. Rychlost zvuku ve vzduchu nepatrně roste i se stoupající vlhkostí vzduchu. Při 100% vlhkosti vzduchu je rychlost asi o 0,2 % vyšší než u suchého vzduchu téže teploty.Zdrojem zvuku mohou být kromě těles kmitajících vlastními kmity i tělesa kmitající kmity vynucenými. K nim patří např. ozvučnice mnohých hudebních nástrojů, reproduktory, sluchátka a další zařízení pro generování nebo reprodukci zvuku.
Jakou frekvencí má zvuk : Zvuk je mechanické (akustické) vlnění šířící se pružným prostředím. Je vymezeno konvenčním frekvenčním rozsahem lidského ucha, tedy 16 Hz–20 kHz. Akustické vlnění s nižší frekvencí se nazývá infrazvuk, s vyšší pak ultrazvuk.
Jaký zvuk slyšíme
Vnímání zvuku je u člověka omezeno slyšitelnými frekvencemi (přibližně 16–20 000 Hz). U každé frekvence je odlišný rozdíl intenzit, jež slyšíme. Lidský sluchový orgán je nejcitlivější v oblasti frekvencí 1–5 kHz.
Jaké jsou vlastnosti zvuku : Tyto vlastnosti lze popsat objektivně fyzikálními veličinami nezávisle na tom, jak vnímáme zvuk subjektivně. Někdy nás ale naopak může spíše zajímat, jak zvuk vnímáme – tedy veličina subjektivní. Nejdůležitějšími vlastnostmi zvuku jsou: výška, barva zvuku a hlasitost.
Zvuk je mechanické vlnění látkového prostředí, šíří se tedy v plynech, kapalinách i pevných látkách (ve vakuu se zvuk nešíří).
Vzduch, který kmitá v uchu, se pohybuje. Má tedy kinetickou energii a tuto energii předá ušnímu bubínku a tento pohyb ušního bubínku vnímáme jako zvuk. Takže tento reproduktor umí přenášet energii skrze vzduch a to bez toho, aby se přesouvaly samotné částice vzduchu.
Jaké máme zvuky
Ve všeobecnosti existují tři typy zvukových vln:
Když zvýšíte basy na stereu, vytvoříte více nízkofrekvenčního zvuku. Jsou to „šustící“ zvuky, které cítíte i slyšíte. Střední zvukové vlny – střední frekvence jsou zvuky v rozsahu 500 až 2 000 Hz, což je místo, kde můžete inteligentně určit lidskou řeč.Člověk dokáže slyšet frekvence přibližně v rozmezí 20 Hz až 20 kHz. Někteří mladí lidé dokážou slyšet frekvence mírně nad 20 kHz, naopak s přibývajícím věkem se horní hranice snižuje. Běžný lidský hlas má frekvenci zhruba od 200 Hz do 800 Hz. Také schopnost rozeznávat jednotlivé tóny se u lidí různí.Mechanické vlnění s frekvencí menší než 20 Hz je pro člověka neslyšitelné a nazývá se infrazvuk. Vlnění s frekvencí vyšší než přibližně 16 000 Hz člověk rovněž neslyší. Takové vlnění se nazývá ultrazvuk a jeho existence byla potvrzena teprve v roce 1845.
Člověk dokáže slyšet frekvence přibližně v rozmezí 20 Hz až 20 kHz. Někteří mladí lidé dokážou slyšet frekvence mírně nad 20 kHz, naopak s přibývajícím věkem se horní hranice snižuje. Běžný lidský hlas má frekvenci zhruba od 200 Hz do 800 Hz. Také schopnost rozeznávat jednotlivé tóny se u lidí různí.
Co je amplituda zvuku : Amplitudu můžeme definovat jako maximální rozsah vibrací nebo kmitů zdroje zvuku měřených od rovnovážné polohy. S amplitudou pracujeme při poslechu hudby. Čím více zvyšujeme hlasitost, tím je amplituda větší a my můžeme naše oblíbené písně prožívat intenzivněji. Naopak menší amplituda reprezentuje tišší zvuk.
Jak dělíme zvuky podle způsobu kmitání zdroje : Hluk – vzniká při nepravidelném chvění zdroje (skřípot, praskot, šustění, výstřel,…) Tón – vzniká při pravidelném chvění zdroje (hudební zvuky, ladička, zpěv, …)
V jakém rozsahu slyší člověk
Sluchové pole (nebo oblast slyšitelnosti) je rozsah všech zvuků, které dokáže lidské ucho vnímat. Vnímání zvuku je u člověka omezeno slyšitelnými frekvencemi (přibližně 16–20 000 Hz). U každé frekvence je odlišný rozdíl intenzit, jež slyšíme. Lidský sluchový orgán je nejcitlivější v oblasti frekvencí 1–5 kHz.
Zvuk se může šířit jen v hmotném prostředí – v plynech, kapalinách nebo pevných látkách. Ve vakuu se nešíří, protože tam nejsou žádné částice, které by mohly kmitat. Ucho je velmi citlivý přijímač zvuku. Dovede reagovat na velmi slabé i velmi silné zvuky a přizpůsobit se jim.Sluchové pole (nebo oblast slyšitelnosti) je rozsah všech zvuků, které dokáže lidské ucho vnímat. Vnímání zvuku je u člověka omezeno slyšitelnými frekvencemi (přibližně 16–20 000 Hz). U každé frekvence je odlišný rozdíl intenzit, jež slyšíme. Lidský sluchový orgán je nejcitlivější v oblasti frekvencí 1–5 kHz.
Jak se přenáší zvuk : Zvuk je mechanické vlnění látkového prostředí, šíří se tedy v plynech, kapalinách i pevných látkách (ve vakuu se zvuk nešíří). Zdroje zvuku jsou tělesa, ve kterých vzniká chvění, které se přenáší na okolní prostředí a v něm se dále šíří jako postupná vlna mechanického vlnění.