Antwort Který sloh byl před barokem? Weitere Antworten – Co bylo před barokem
Dekorativní umění dosáhlo svého vrcholu koncem 18. století. Jeho nejlepší období zasahovalo ještě do období rokoka a klasicismu.Architektura. V architektuře baroko dělíme na dvě linie. První je klasicizující baroko, které navazuje na renesanci a později přechází do klasicismu (na konci 18. stol.).Barokní literatura navazuje na antické a humanistické písemnictví, což ve spojení s důrazem na náboženství často vede k fantastickým analogiím a mísení motivů nebo postav klasického starověku či pohanství a motivů křesťanských.
Kdy bylo období baroka : vymezeno lety 1590−1625. Období v letech 1625−1675 představuje vrcholné baroko. Pozdní baroko je datováno lety 1675−1750, s nímž se vyvíjí rokoko a klasicismus.
Jak jdou za sebou slohy
Umělecký sloh
- románský sloh.
- gotika.
- renesance.
- baroko.
- rokoko.
- klasicismus.
Jaký sloh byl v 19 století : Realismus (skutečný) vznikl jako protiklad přísně slohového klasicismu i citového romantismu.
Renesance navazuje na středověk a završuje ho, současně se však vůči vrcholně středověkým fenoménům, zejména vůči scholastice a gotickému slohu, vymezuje. Ekonomický rozvoj západní a jižní Evropy umožnil v tomto období rozkvět umění, především malířství, sochařství a architektury.
Jeho charakteristické rysy – bohaté plastické tvary, dramatický pohyb, mohutný dojem a iluzivní výzdoba – se projevovaly především na monumentálních stavbách, které mají působit na diváka a prezentovat bohatství i moc stavebníka. Typickým materiálem barokních staveb jsou omítané cihly, doplňované kamenem.
Kdo je hlavním představitelem Exulantské literatury
Vedle domácí tvorby je důležitá i literatura exulantská, která vzniká mimo naše území. Byla převážně protestantská na rozdíl od katolicky orientované literatury domácí. Nejvýznamnějším představitelem tohoto proudu byl Jan Ámos Komenský, jehož přelomová tvorba spadá především do období renesance.Jeho charakteristické rysy – bohaté plastické tvary, dramatický pohyb, mohutný dojem a iluzivní výzdoba – se projevovaly především na monumentálních stavbách, které mají působit na diváka a prezentovat bohatství i moc stavebníka. Typickým materiálem barokních staveb jsou omítané cihly, doplňované kamenem.století jsou:
- románský sloh.
- gotika.
- renesance.
- baroko.
- rokoko.
- klasicismus.
Románský sloh | 00:35 | Gotika | 02:07 | Renesance | 03:57 | Manýrismus | 06:11 | Baroko | 06:47 | Rokoko | 11:27 | Klasicismus & Empír | 11:51 | Romantismus | 12:52 | Secese | 13:51 | Moderna ad.
V jakém století byl románský sloh : Románský sloh je umělecký sloh, který se ve středověku v 11. –13. století rozšířil ve stavitelství a výtvarném umění v zemích západní, jižní a střední Evropy. Na východě Evropy se v té době prosazoval byzantský sloh.
Co bylo před realismem : byl romantismus postupně vystřídán realismem; Umělecký proud v evropských literaturách 1. pol.
Jak poznat barokní stavbu
Jeho charakteristické rysy – bohaté plastické tvary, dramatický pohyb, mohutný dojem a iluzivní výzdoba – se projevovaly především na monumentálních stavbách, které mají působit na diváka a prezentovat bohatství i moc stavebníka. Typickým materiálem barokních staveb jsou omítané cihly, doplňované kamenem.
Romantismus v české literatuře je vyvrcholením národního obrození v letech 1830-1848. Dochází k rozkvětu poezie, venkovské prózy, satiry, publicistiky a divadla. Hlavními představiteli romantismu v české literatuře jsou Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl a Karel Jaromír Erben.Klasicismus (z lat. classicus = vynikající, vzorový, dokonalý) vznikl v druhé polovině 17. století ve Francii v době vlády krále Slunce, Ludvíka XIV. Na rozdíl od baroka se klasicismus přiklání pravidelnosti a harmonii tvarů, od těžkopádného baroka inspirujícího se církví k jednoduchosti inspirované antikou.
Čím se liší baroko od rokoka : Oproti baroknímu monumentalismu, patosu a umocněné výrazovosti rozvinulo jemnou hru světla a stínu až k citově sentimentální lyričnosti. Prostor, klíčová složka každého výtvarného názoru, je v rokoku důsledně intimní, tj.