Antwort Kdy použít přímou řeč? Weitere Antworten – Jak pouzivat přímou řeč

Přímá řeč je vždy ohraničena uvozovkami a vyjadřuje, co přesně někdo říkal, křičel nebo klidně i šeptal. Je to doslovné přepsání jeho řeči. Pokud bychom přepisovali větu do komiksu, přímá řeč by byla tím, co by se objevilo v bublině. Uvozovací věta uvozuje přímou řeč, nějakým způsobem ji v textu uvádí.Přímá řeč začíná uvozovkami dole („) a končí uvozovkami nahoře (“). Nikdy ne naopak. Interpunkční znaménka (.,!) píšeme vždy dovnitř uvozovek.Je‑li uvozovací věta do přímé řeči nebo citátu vložena, označuje se počátečním a koncovým uvozovacím znaménkem každý jednotlivý úsek přímé řeči nebo citátu. Druhé uvozovací znaménko se píše až za tečku, čárku atd., např. „Měl jsem velká očekávání,“ pravil Luboš, „ale už po prvních dnech jsem odhalil svou naivitu.

Co je Neznacena přímá řeč : Výraz značená / neznačená sděluje, zda promluva účastníka komunikace (literární postavy) je / není opatřena interpunkčním znaménkem pro přímou řeč. Tím jsou dnes v naprosté většině případů uvozovky; řidčeji existuje i značení pomocí jedné pomlčky umístěné před začátek konkrétní promluvy.

Jak citovat přímou řeč

Způsoby převzetí původního textu:

Přímá citace (citát) – část textu převzatá doslova, pro odlišení od textu vlastního se citát píše kurzívou (nebo jiným typem písma) a dává se do uvozovek, následuje odkaz na původní pramen. Přímé citace používejte v práci co nejméně, lepší je parafrázovat.

Kdy se píší uvozovky : Uvozovky píšeme například v těchto případech:

• přímá řeč
• doslovné citáty.
• označení ironie.
• přesné názvy.
• nespisovné výrazy.
• cizí výrazy.
• vymyšlená slova.

Nepřímou řeč používáme k tomu, abychom někomu sdělili, co řekla jiná osoba, aniž bychom použili její přesná slova. She said she was coming to class. I told you I wouldn't be able to come. You said you would help me!

Polopřímá řeč je typ promluvy užívaný v moderní literatuře. Stojí na pomezí roviny vypravěče a roviny postav. Podává výpověď zabarvenou subjektivním vnímáním postavy a způsobem její řeči, činí tak ale obvykle ve třetí osobě (v rámci vypravěčského pásma). Vědomí postavy a vědomí vypravěče se tudíž spojují a mísí.

Kdy se používají jaké uvozovky

Český pravopis uznává následující druhy uvozovek: dvojité „X“, jednoduché ‚X'; dále boční dvojité »X« a boční jednoduché ›X‹. Většinou se používají standardní dvojité uvozovky ve tvaru 99 66, tedy „X“. Jednoduché uvozovky se pak používají především v případě, že se v přímé řeči cituje další přímá řeč.Nepřímou řeč používáme k tomu, abychom někomu sdělili, co řekla jiná osoba, aniž bychom použili její přesná slova. She said she was coming to class. I told you I wouldn't be able to come.Citace se řadí abecedně (nejprve názvy s číslem na začátku, poté písmena). V případě více děl jednoho autora řadíme díla podle roku vydání – nejmladší díla jsou uvedena jako první. Na jednotlivé dokumenty odkazujeme číslem poznámky a citace samotné uvádíme v poznámce pod čarou.

Obecně je platným pravidlem, že Vaše práce by neměla obsahovat více než 10 % přímých citací. Pokud byl převzatý text přeformulován vlastními slovy, avšak význam zůstává stejný, jedná se o parafrázi.

Jak se spravne píši uvozovky : Píšou se vždy nahoře, tedy na začátku i na konci slova nebo věty. Jejich tvar se přirovnává k číslu 6699. Výhodou je, že je na většině klávesnic snadno napíšeme pomocí klávesy Shift a klávesy se znakem uvozovek (napravo od písmena L). Není asi překvapením, že v českém textu se za správné považují pouze uvozovky české.

Proč se používají uvozovky : Uvozovky („“ ‚' »« ›‹) jsou párová interpunkční znaménka užívaná nejčastěji k vyznačení přímé řeči v textu. V češtině se uvozovky přimykají k označenému textu bez mezer a jako základní se používají dvojité uvozovky typu 99 66.

Co je to pásmo postav

Pásmo postav – je tvořeno promluvami postav v přímé řeči; kromě předmětného významu vyjadřuje přímá řeč i hledisko hovořících, tím se podílí na jejich charakteristice (z přímé řeči čtenář pozná, jakou má postava náturu, v jaké je náladě apod.)

Pásmo vypravěče (rovina vyprávění): je tvořeno promluvou vypravěče, tzv. autorskou řečí, nejčastěji er-formou (3. osoba jednotného čísla), ich-formou (1.Řeč vzniká proudem vzduchu, který vychází z plic, prochází mezi hlasivkami (hlasovou štěrbinou), které zpravidla vytvářejí základní zvuk, který je modulován (ovlivněn a doplněn) jazykem a patrem, dásněmi a rty v ústní dutině, která působí také jako rezonátor.

Jak se spravne píšou uvozovky : Píšou se vždy nahoře, tedy na začátku i na konci slova nebo věty. Jejich tvar se přirovnává k číslu 6699. Výhodou je, že je na většině klávesnic snadno napíšeme pomocí klávesy Shift a klávesy se znakem uvozovek (napravo od písmena L). Není asi překvapením, že v českém textu se za správné považují pouze uvozovky české.